Praktiky Mysteryshopingu jsou neprůkazné a scestné

Současné praktiky novodobých špehů, tzv. Mysteryshopingu odporují všem logickým a zdravý rozu m podporujícím argumentům. Jak může někdo, kdo nemá konkrétní potřebu uspokojení nějakého svého přání, nebo problému objektivně zhodnotit její uspokojení. Logická úvaha a zdravý selský rozum nám přece napovídá, že jenom ten kdo potřebuje vyřešit svůj vlastní konkrétní problém, nebo koupit určitou věc může po jeho vyřešení nebo jejím nákupu zhodnotit nakolik je s řešením, nebo nákupem spokojen a jestli v podobném případě bude postupovat stejně a navštíví například stejný obchod nebo instituci.
Z toho vyplývá že také objektivně zhodnotit např. Prodavače může jen skutečný zákazník, který vyžaduje splnění konkrétních a hlavně reálných potřeb a přání.
Nějaké hodnocení na základě fiktivních potřeb nevychází z reality a je tedy nereálné, scestné a neprůkazné. Chybí zde právě ten pocit osobní spokojenosti, který mě přiměje k opětovné návštěvě příslušného obchodu nebo zařízení. Pro příklad uvedu že jdu do obchodu a nemůžu najít určitou věc. Vyhledám tedy obsluhu a pokud mi obsluha slušně ukáže, kde daná věc je odcházím spokojený, protože jsem koupil to co chci. Zdůrazňuji koupil jsem to co chci já. Nebyl jsem znásilňován a lámán pro koupi spousty jiných věcí, využití různých jiných služeb. Nejsem blb, mám ukončené vzdělání a pokud budu potřebovat v daném obchodě určité doplňkové služby tak si informace vyžádám nebo si je přečtu na informačních tabulích.
Takže k objektivnímu zhodnocení obsluhy je potřeba oslovit odcházející zákazníky a stačí k tomu několik málo otázek. Jestli koupili co potřebovali, pokud nekoupili tak proč, a jestli přijdou nakoupit znovu.
Ještě bych se zastavil u případu, kdy zákazník nekoupil. Tady je velmi důležité zjistit proč nekoupil. Buď dané zboží není v sortimentu, a je předpoklad že by zde mělo být z určité logiky zaměření obchodu. Tady je pak prostor pro vedení obchodu zvážit zavedení tohoto sortimentu.
Nebo není dané zboží skladem, to je pak záležitost vnitřní organizace.
Pak je tu případ že zboží sice je skladem i vystavené, ale zákazník je nenašel a neměl se ani koho zeptat kde zboží hledat.
V tomto případě je na zvážení, buď se obsluha někde zašívá, a nebo, mám obsluhujícího personálu vzhledem k množství jeho povinností málo.
Uvědomme si, že při provozu, kde se střídají v určitých denních intervalech dvě směny například v hobby marketech, kde jsou oddělení poměrně velká jak na plochu tak na množství zboží, a kde obsluha vykonává jak prodej, tak doplňování a případné reklamace potřebujete pro zajištění hladkého chodu minimálně pět až šest  lidí, myšleno součtem na obou směnách. Kdy je zajištěna možnost aby si obsluha vybrala slušným způsobem dovolenou, a kdy je zajištěno zastoupení v případě nemoci a určitá úroveň work life balance. Ostatně právě WLB je něco o čem český nenažerment ( opravdový management v Česku podle mne neexistuje, protože management se chová jinak) velice nerad slyší, pokud vůbec ví o co jde. Zaměstnanec si totiž WLB určit sám nemůže tady mu musí vytvořit podmínky vedení firmy.  Ti lidé přítomní na jednotlivých odděleních musí být navíc z oboru. Není nic protivnějšího a víc odrazujícího než když konečně najdete obsluhu a ona vám sdělí že tu jen zaskakuje protože kolega je na obědě, nebo vyřizuje reklamaci nebo naváží zboží. Pozor!!!!! Toto není chyba obsluhy, ale vedení, že není schopno zajistit chod oddělení. Říká se že prodavač je drahý, otázkou ale je co je dražší. Prodavač, nebo odcházející nespokojený zákazník, který svou zkušenost předá dalším lidem. Nehledě na to že i zaměstnanec je lidská bytost, která potřebuje mít možnost žít normálním životem, mít možnost kulturního a společenského vyžití, mít možnost si uspořádat rodinný život. Všechno tohle se pak odráží do kvality práce každého jednoho zaměstnance.
Navíc co se týká kvality lidí. Tady se jedná hlavně o tzv. hobby markety, tento typ obchodů není Kaufland. Penny, lidl a podobné. Jednotlivá oddělení jsou speciálně zaměřená na určité obory, zákazníci těchto obchodů právem očekávají že obsluha je na určité profesní úrovni a v sortimentu, jeho použití se náležitě vyzná. Problém je v tom že lidé, kteří mají vědomosti z těchto oborů většinou znají svou cenu a předpokládají určitou úroveň pracovního prostředí a zacházení. Proč si vedení tak jako v mnohém jiném i v této věci nebere příklad z rozvinutých zemí bývalé západní Evropy.
No, kam jsme se to nakonec až dostali. Snad jen nakonec bychom mohli shrnout že i zaměstnanec je člověk, v tom bychom se snad mohli shodnout a že tajné špehování je opodstatněné v případech vyšetřování trestné činnosti. Kontrola je nutná, ale jde dělat i méně neslušným způsobem. Ostatně je to o výběru personálu, pokud budu zaměstnávat to co zbude a co nikdo nechce, a pak se nesmím divit jaké jsou výsledky. Kvalitu, si ale musím nějakým způsobem přilákat a pak si ji taky musím udržet.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *